Jak už jsme vícekrát psali, ač USA svou hegemonickou pozici do velké míry staví na postavení dolaru jako světové měny, tak ten v poslední době dost rychle ztrácí svoji pozici. Jednou z pouček týkajících se nadekretovaných peněz (fiat money) je to, že vytištěním nových peněz do oběhu se vždy nepřímo přenese značná část bohatství, které se přes ně obchoduje na počáteční uživatele těchto peněz, kteří je mají za privilegovaně nízkou úrokovou sazbu, takže za používání světové měny vlastně platí celý svět skrytý tribut americkým bankám a americkému státu. Díky tomu může mít americká vláda tak obrovský deficit, dovolit si tak ohromné vojenské výdaje, i americká ekonomika může mít takovou zápornou platební bilanci. Není tedy divu, že i americké války, jako byla Druhá válka v Zálivu proti Iráku a rozbití Libye, byly zřejmě do velké míry motivovány obavou z narušení dominance dolaru, když obě tyto země uvažovaly o jeho alternativách.

Dnes však už o alternativách uvažuje kde kdo a dokonce se tvrdí, že za současné potíže amerických bank stojících na pokraji krize může krize dolaru jako světové měny daleko více než standardní potíže v bankovních finančních rozvahách. Amerika svoji měnu hojně používá jako nástroj k vynucování jednostranně bez opory v mezinárodním právu uvalených sankcí na země nepodřizující se americké dominanci, jako Írán a Rusko, což silně mnohé země k odklonu od dolaru motivuje.

Ovšem daleko více většinu světa motivuje skutečnost, že dolar jako světová měna neplní požadavky, jaké se na takové platidlo kladou, že musí být nadstandardně stabilní a fungovat jako určitá záštita proti krizovým situacím v různých částech světa. To dolar v časech, kdy USA představovaly těžiště globální ekonomiky, plnil, dnes je to však naopak. Americká ekonomika sužovaná z vlastní iniciativy vyvolanými ekonomickými konflikty trpí značnou inflací, kterou se snaží mírnit monetárním utahováním s vysokými úrokovými sazbami. Tím ovšem způsobuje nedostatek kapitálu pro ekonomické zotavení po Covidové krizi nejen doma, ale i v zahraničí, takže přes dolar dusí ekonomické oživení celému světu, kdy v rozvojových zemích přináší až dluhovou krizi.

Mnoho zemí proto hledá alternativy. Jednou z nich je čínská měna yuan, zvláště když nikomu nehrozí, že s pomocí něj bude vydírán a podrobován sankčním režimům. Čína má zavedený mezinárodně fungující systém přeshraničního vypořádávání transakcí CIPS fungující jako alternativa k celosvětovému SWIFT, ovšem bez dozoru USA, a komplexní finanční systém pro zázemí takových operací. Kapitál je v čínské měně mnohem dosažitelnější než v dolarech. Přeshraniční obchody s Čínou se proto v posledních měsících vypořádávají častěji v yuanech než v dolarech, když na obchodování preferovaně v yuanech kromě zemí jako Rusko aj. sousedé, přechází i Brazílie, Argentina, Irák. Pákistán si nechává od Ruska stavět atomovou elektrárnu, za kterou platí v yuanech, a stejně tak i za ruskou ropu, když yuany jsou levněji dosažitelné než dolary a nesou s sebou méně finančních rizik.

Ovšem de-dolarizace se neomezuje na yuanizaci. Prudce roste vzájemné vyrovnávání v místních měnách v mnoha regionech a více než po jediné nové globální měně se volá po určitém portfoliu měn, které by umožnilo lepší vyváženost rizik, i po vybudování širšího mezinárodního finančního rámce mimo dosah Washingtonu, kdy do těchto snah vstupuje seskupení zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika).

Ty mají letos na svém zasedání 22. srpna v jihoafrickém Johannesburgu jednat o vytvoření rozsáhlejšího vlastního finančního systému včetně možnosti nějaké měny BRICS. Tato skupina zemí bývá považována za rivala skupiny zemí G7, kolem níž se formuje multipolární světový řád na rozdíl od unipolárního řádu formovaného kolem G7 a Washingtonu. V současnosti BRICS představují třetinu HDP světa, přepočteme-li jejich HDP v paritě kupní síly, takže nenarušenou neúměrnou cenou dolaru jako světové měny, tak jak jsme již referovali, předstihly BRICS skupinu G7 a předstihují ji i v příspěvku ke globálnímu růstu, přičemž rostou rychleji než G7.

Země BRICS obecně i prakticky celý globální Jih mají obavy, že postavení dolaru teď slouží jako brzda světového ekonomického zotavení, a tak by tato situace mohla ochotu BRICS k vytvoření alternativního globálního finančního systému s větším užíváním národních měn, odstíněného od rizik dolaru a amerického hegemonismu urychlit, včetně možnosti vytvoření nějaké měny BRICS pro mezinárodní účely. Něco takového však není jednoduché a motivace k tomu by musela být hodně silná. Ovšem současné monetární počínání USA pro to snad může být dostatečnou pobídkou. Těžiště snah má být především úsilí o využívání alternativ k dolaru pro přeshraniční vyrovnávání, více než v komplexním nahrazení dolaru jako rezervní měny se vším všudy. V kruzích BRICS a zemí na ně navazujících se dost šíří takový přístup, jaký v dubnu při návštěvě Španělska projevil brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který se ptal, proč by vůbec měly být nějaké země při obchodech vázané na dolar.

Tento trend v poslední době silně urychluje de-dolarizaci, přičemž mnoho zemí se začíná upínat k čínské měně jako k záštitě před riziky spojenými s dolarem a s hegemonickým nátlakem Washingtonu. Např. 70 procent obchodu mezi Čínou a Ruskem se vyrovnává v místních měnách. Stejný přístup však zaujímá mnoho zemí i jednotlivých podniků. Ovšem roste i postavení jiných měn na úkor dolaru nejen yuanu, např. dináru Spojených arabských emirátů.

Únik od dolaru je teď hodně atraktivní mezi menšími zeměmi a zeměmi zažívajícími dluhovou krizi silně vystavenými rizikům dolaru. Začíná to mít až takové účinky, že americká centrální banka Fed už od politiky vysokých úrokových sazeb i za cenu vyšší inflace poněkud ustupuje, neboť se jim asi zdá, že rozsah de-dolarizace tím vyvolávaný je neúnosný, což mj. vede k poklesu kurzu dolaru.

To vše silně pomáhá většímu mezinárodnímu prosazování yuanu. Je možné se však ptát, proč by se Čína měla přidat k těm, kdo by rádi navíc i novou měnu BRICS? Nebude ji snad považovat za určitou konkurenci pro svoji měnu?

Čína ovšem chce v první řadě prudce rostoucí světovou ekonomiku, která je podmínkou jejího rychlého růstu. Pro tu bude vyváženější portfolio mezinárodně používaných měn výhodnější než jen jedna dominantní měna. Čína má také obavy z přílišného nárůstu kurzu své měny, který by zdražil její zboží a snížil jeho konkurenceschopnost. Silné postavení dolaru značně posílilo americké banky i státní finance, ale silně přispělo k de-industrializaci Ameriky. Bývalý prezident USA Trump dokonce lamentoval, že Čína je nespravedlivě moc konkurenceschopná, protože její měna má nespravedlivě nízký kurz. Čína, ač je jistě ráda za vzestup své měny, si dá při de-dolarizaci velký pozor, aby se její měna nestala penízem, který ji zkorumpuje a utlumí rozvoj její reálné ekonomiky. Proto ráda podpoří i jiné alternativy k dolaru než yuan.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze